poslanec (SPD)

Počet výroků: 1

Nesouhlasím s vládním rozhodnutím zavádět další inkluzi. Praxe ze světa ukazuje, že každý narůst inkluze, tedy začleňování hůře vzdělavatelných dětí mezi ty běžné, snižuje úroveň vzdělání pro běžné žáky na straně jedné a na straně druhé se hůře vzdělavatelným dětem nedostane odborné péče, jaká je ve speciálních školách.

Poslanec Tomio Okamura loni v únoru hlasoval pro Novelu školského zákona, která má mimo jiné přínést systematickou podporu kvalitního společného vzdělávání pro co nejvíce dětí. Teď ale otočil. Proč?

Dopis (2)

25. 02. 2016

Vážený pane poslanče,

píšeme Vám za projekt Faktus, který ověřuje výroky politiků mající potenciál vyvolávat nenávist. Loni v únoru jste v Poslanecké sněmovně hlasoval pro to, aby bylo co nejvíce dětí zapojeno do kvalitního společného vzdělávání. Letos v únoru (konkrétně 18. 2.) jste v anketě pro webový portál Parlamentní listy otočil: „Nesouhlasím s vládním rozhodnutím zavádět další inkluzi. Praxe ze světa ukazuje, že každý narůst inkluze, tedy začleňování hůře vzdělavatelných dětí mezi ty běžné, snižuje úroveň vzdělání pro běžné žáky na straně jedné a na straně druhé se hůře vzdělavatelným dětem nedostane odborné péče, jaká je ve speciálních školách.“

Inkluze trvá už 10 let

Podle průzkumu agentury SANEP, který si nechal zpracovat deník Blesk, si 90 % respondentů myslí, že pokud budou děti vzdělávány společně s žáky zdravotně postiženými, mimořádně nadanými, s dětmi cizinců či jiného etnika v jednom kolektivu, tak se úroveň vzdělání zhorší.

Současný stav v Česku je ale takový, že inkluze už minimálně 10 let probíhá. Bohužel ale bez systematické finanční a metodické podpory garantované ministerstvem školství. Tu by měla Novela přinést především.

V diskusi, která se před pár dny opět rozhořela, jsou hojně diskutovanou skupinou děti s lehkým mentálním postižením, které údajně nebudou probíranou látku zvládat, a to je bude (mimo jiné) vylučovat z kolektivu.

Už v roce 2010/2011 došlo ke zlomu, kdy se poprvé v běžných školách vzdělávalo více handicapovaných dětí než ve speciálních. Podle ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala  se před čtyřmi roky v běžných třídách vzdělávalo 18 % dětí s diagnózou lehkého mentálního postižení, loni už to bylo 24 %. Jeho náměstek Ondřej Andrys navíc uvedl, že tato diagnóza je často výsledkem zanedbání intelektuálního a sociálního rozvoje dětí. Nemusí tedy být a často není definitivní.

Inkluzivní Finsko, premiantem testů PISA

A teď k druhé části Vašeho výroku, podle které praxe ze světa ukazují, že „hůře vzdělavatelné děti“ v běžných školách snižují úroveň vzdělanosti absolventů základního stupně vzdělání.

Dlouhodobým evropským premiantem testů PISA je Finsko, které mimo hlavní vzdělávací proud, ve speciálních školách vzdělává minimum žáků (lehce přes 1 %). V roce 2012 byli finští patnáctiletí žáci v testovaných oblastech matematické, čtenářské a přírodovědné gramotnosti mezi testovanými zeměmi na pomyslné 12., 6. a 5. příčce (první příčky tradičně obsazují asijské země). Zatímco čeští žáci skončili  na 24., 26. a 22. místě. Podobných výsledků jako finští žáci dosahují také kanadští, přitom Kanada dlouhodobě inkluzivní školství praktikuje. Jeden z jejich státu –  Ontario si přeje dokonce být tím nejinkluzivnějším na světě.

Zázrak se koná – rodí se méně dětí s lehkým mentálním postižením?

Váš výrok dále pokračoval slovy: „Realita je, že každý z nás má od Boha či od přírody dané určité základní schopnosti a ty nezmění žádná inkluze.“ Pokud přistoupíme na tuto rétoriku – probíhá v posledních letech v Česku zázrak. Studie sociologa Jana Klusáčka ukázala, že zatímco v letech 2005 – 2009 bylo v české populaci přibližně 3 % dětí s lehkým mentálním postižením (průměrná hodnota ve světě je 1,8 %), tak od roku 2010 počet takovýchto diagnóz v Česku strmě klesá. Počet dětí, jimž bylo diagnostikováno lehké mentální postižení v letech 2010 – 2014 se snížil o 40 %.

Vzhledem k tomu, že české školství je podle šetření PISA charakteristické silným vlivem socioekonomického zázemí na výsledky a dosažené vzdělání žáků, v minulosti bylo opakovaně kritizované mezinárodními institucemi i Evropským soudem pro lidská práva kvůli diskriminaci romských žáků, je třeba být ve fatálních tvrzeních o předpokladech dětí opatrný.

Závěrem je důležité si uvědomit, že se jedná o desítky maximálně stovky dětí s diagnózou lehkého mentálního postižení, které podle odhadů ministryně školství Kateřiny Valachové jejich rodiče převedou od 1. září do běžných škol. Inkluze podle této Novely nebude nikdy stoprocentní, protože jsou zde pořád děti, které v důsledku závažnějších zdravotních problému ve speciálních školách zůstávají. Pokud bude dodrženo, že „každý žák se speciálními potřebami má dostat podporu, jakou potřebuje“, jak slibuje ministryně školství Kateřina Valachová, není možné, aby došlo ke zhoršení základního vzdělávání. Naopak více děti bude mít příležitost využít a rozvinout své předpoklady, které dostaly do vínku.

Děkujeme za pozornost.

 

Reakce

01. 03. 2016

Dobrý den.

Děkujeme za Váš email, který využijeme ve své práci. Jen nechápu, proč píšete panu Okamurovi? Pan Okamura není politik, který vyvolává nenávist. Jen si dovoluje říkat pravdu.

S pozdravem

Bc. Jaroslav Staník
Výkonný tajemník SPD

Stručná odpověď Faktusu:

Dobrý den,

děkujeme Vám za reakci. Panu Okamurovi jsme se rozhodli napsat, protože je autorem nepravdivého výroku.Podobné výroky zaměřené vůči skupinám, které se nemohou bránit, v tomto případě dětem s handicapem, mohou ve společnosti nenávist u řady lidí podněcovat. Snažíme se proto vracet debatu k ratiu a věcnosti a poskytovat v tomto ohledu politikům informační servis.

Pokud je cílem pana Okamury říkat pravdu, je otázkou, zda by neměl svůj výrok opravit nebo jej alespoň doložit věrohodnými zdroji.

S pozdravem tým Faktus