Názory

Ewa Brändholmová: Imigraci můžeme brát jako problém nebo výzvu

 

socialka

 

Ještě loni bylo ve Švédsku 450 domů pro nezletilé žadatelé o azyl a azylanty. Teď už jich 700. Ewa Brändholmová vede jedno z těchto zařízení přímo ve Stockholmu. I přesto, že je situace podle ní nejkomplikovanější za téměř 40 let, co pracuje v oboru, říká, že Švédsko bude muset namísto zamlčování kritiky zlepšit plán integrace.

Jaká je situace kolem stockholmského nádraží, kde docházelo ke krádežím a obtěžování ze strany nezletilých migrantů?

Pachateli je převážně skupina marockých dětí ulice, které přišly do Švédska a nedostaly povolení k trvalému pobytu. Švédsko všeobecně povolení k pobytu nezletilým občanům Maroka neuděluje. Navzdory zamítnutí žádosti odmítají Švédsko opustit a shromažďují se na různých místech, kde se pokoušejí živit drobnými krádežemi. Velký problém představuje skutečnost, že když nastane čas tyto nezletilé poslat zpátky, Maroko je nechce přijmout. Avšak ozývají se hlasy, že diplomatická vyjednávání s Marokem vedou ke změně situace a Maroko začne tyto nezletilé přijímat nazpět.

Takže zatím zůstávají v šedé zóně?

Ano, ocitnou se v šedé zóně a začnou krást, aby získaly nějaké peníze na obživu. Netuším, kolik takových dětí ve Švédsku žije. Jelikož páchají zločiny, tak se o ně společnost chvíli stará v ústavech, potom je propustí a ony se vrátí ke svým starým kamarádům – zase do toho spadnou. Je těžké je přimět k tomu, aby s tím přestaly. Ve chvíli, kdy se Maroko definitivně rozhodne je přijímat zpět, už to bude řešitelné. Podobně se bude muset postupovat i u dětí jiných národností, kterým nebyl udělen azyl či nějaká forma pobytu.

Mluvíme většinou o chlapcích, protože těch přichází do Švédska mnohem více.

Převážnou většinu představují chlapci, přičemž 96 % chlapců je ve věku 14 až 17 let. Nezletilí přichází nejčastěji z Íránu, dále Afghánistánu, Eritrei a Sýrie. Nejčastěji z oblastí zasažených válkou. S Afghánci a jejich rodinami, kteří přichází přes Írán, je už tam zacházeno jako s uprchlíky. V roce 2014 přišlo asi 7 000 nezletilých bez doprovodu, v roce 2015 jich bylo přes 35 000.

Někteří odborníci se domnívají, že pokud bude takto velký převis chlapců nad dívkami, integrovat se budou hůře a zakládáme si na genderovou nerovnost, která není bezpečná. Jak to vidíte vy?

V masových médiích se o tom nyní začala vést diskuze, v níž se poukazuje na to, že poprvé za spoustu let jsou muži ve Švédsku ve většině. Nikdo se ale očividně neodvažuje spekulovat o tom, co to nyní nebo v budoucnosti může znamenat. Když se podívám na zařízení, které vedu, nepovažuji integraci za obtížnou. Většina se chce opravdu naučit švédsky a pochopit švédskou společnost. V domově také diskutujeme o rovnoprávnosti ve Švédsku, co to znamená v souvislosti s pohlavím a dalšími oblastmi.

 

Švédština je základ

 

Co vzbuzuje u mladých azylantů a azylantek při diskusích největší údiv?

Nejvíce se tu probírá jídlo. Švédské jídlo mladým moc nejede. U nás je ohledně jídla spousta diskuzí a konfliktů. Jinak mají zájmy stejné jako mladí lidé na Západě – cvičení, hudba, počítačové hry a internet.

Jak to vlastně v azylovém bydlení pro nezletilé bez doprovodu vypadá?

Je to různé, nejčastěji v takovém zařízení bydlí mezi 7 až 50 dětmi. Většina zařízení přijímá okolo 15 dětí, někdy mají vlastní pokoje, někdy jich v jednom pokoji bydlí dva až čtyři. Nezletilí jsou zařazeni do škol, kde se učí švédsky a mají speciální vzdělávání s důrazem na znalost jazyka. U nás, v Ekengården máme ještě místnost s televizí, společenskou místnost, kde mohou hrát stolní tenis či kulečník. Ne každý HVB (pozn. Rezidenční bydlení pro děti a mládež) takto vypadá, každý však musí dětem zajišťovat večerní program, tzn. sport či jiné volnočasové aktivity. Většinou mají k dispozici i počítače, aby mohly např. kontaktovat rodinu doma, pokud nějakou mají.

rum 1

 Je to jejich první ubytování ve Švédsku?

 Ne, nejdříve jsou ubytováni v tzv. tranzitním bydlení. Tam žijí několik týdnů, než Úřad pro migraci rozhodne, který kraj se postará o konkrétní nezletilé žadatele o azyl.

Jaký pak mají nezletilí žadatelé v azylovém bydlení režim?

Každý všední den musí jít do školy a měli by se věnovat i nějakému koníčku. Mnoho jich chodí cvičit. V domově mají také možnost doučování. Až do devíti hodin večer ve všední dny a do jedenácti o víkendech si mohou chodit, kam chtějí. V prostorech domova nesmí kouřit, užívat drogy, vyhrožovat a používat násilí na personálu a dalších dětech. Jejich bydlení by jinak do co nejvyšší možné míry mělo simulovat domov.

O kolik dětí se staráte?

12 zaměstnanců se momentálně stará o 22 dětí ve věku 14 až 18 let. Mladší děti do tohoto typu HVB nesmí být přijímány. Jsou to sociální pracovníci, pečovatelé, lidé, co sem sami přišli jako imigranti.

Lidé, co sami přišli jako migranti?

Ano, velká část našeho personálu jsou lidé, co sem sami přišli jako uprchlické děti. Buď byli uprchlíci jejich rodiče, nebo oni sami. Důležité je, že umí švédsky, mají řidičský průkaz, vzdělání a jsou zvyklí pracovat s lidmi.

Jak dlouho děti čekají na rozhodnutí o udělení azylu?

Před rokem trval celý proces asi dva měsíce, nyní je to zhruba šest měsíců. Když jej obdrží, zůstává u nás do své plnoletosti, pak mu sociální služba zajistí samostatné bydlení. Pokud jej nezletilý naopak nezíská, je přestěhován do jiného bydlení, kde čeká, až ho úřad pošle zpět domů.

Jak je Švédsko úspěšné ve vracení odmítnutých nezletilých žadatelů?

Švédsko podepsalo Úmluvu o právech dítěte, ke které musí přihlížet. Takže švédské úřady musí např. vědět, že v domovině dítěte žijí jeho příbuzní, kteří jej mohou přijmout. Pokud dítě příbuzné nemá, je situace komplikovaná. Tehdy přichází v úvahu dětský domov a to všechno trvá velmi dlouho. Během té doby dítě často požádá o nové povolení k pobytu.

 

Traumatický vzorec

 

Europol nedávno zveřejnil analýzu, ze které vyplývá, že za loňský rok se podle registrací ztratilo až 10 000 nezletilých migrantů. Většina z nich sice může být u svých příbuzných, podle odhadu je však minimálně třetina zneužívána k prostituci či otrocké práci. V jakém psychickém a fyzickém stavu k vám nezletilí přichází?

Mnoho dětí je ve špatném, hlavně psychickém stavu, a to z různých důvodů. Jednak jsou velmi rozrušené z toho, co se doma stalo a stále děje jejich rodinám, druhak byly na cestě do Švédska často vystavené traumatickým událostem. Několika dětem z našeho domova pomáhá Ústav pro psychiatrii dětí a mládeže. S některými si lékaři jen povídají, některým musí předepsat léky např. na spaní.

Jak se dovídáte, že dítě bylo na cestě do Evropy obětí trestné činnosti?

Na to, aby vám děti řekly, co se stalo, je nejprve potřeba, aby si personál získal jejich důvěru. Někdy nám o tom neříkají, protože možná chtějí chránit své příbuzné či přátele doma, nebo proto, že se bojí pašeráků lidí. Tady v domově v tom vidíme určitý vzorec. Poté, co zde mladí lidé bydlí dva až tři měsíce, se u nich začne většinou projevovat trauma a psychická nepohoda. V tom se zcela jistě ukrývají zážitky, kterým byli po cestě do Švédska vystaveni či strach o rodinu, která je doma, nebo také na útěku. Pokoušíme se samozřejmě děti přimět, aby nám o tom řekly. Ale to podle mé zkušenosti trvá delší dobu, takže když se k nám děti dostanou, tak ti, jež je sem přivezli, o jejich zážitcích neví zhola nic.

Z jakých důvodů především vyrážejí děti na cestu samy?

Někdy pošlou rodiny děti jako první, aby ony posléze mohly ve Švédsku požádat o sloučení rodiny. Důvodem je, že zatím je ve Švédsku jednodušší, když děti žádají o sloučení rodiny, než kdyby žádali dospělí. To je ten důvod. Jiné přichází proto, že rodiny po nich chtějí, aby zde pracovaly a peníze posílaly domů rodině. Jiné rodiny sem posílají své děti kvůli studiu, jiné proto, aby jejich děti unikly válce a chudobě.

Letos v lednu došlo ve švédském Mölndalu k tragické události, kdy byla nezletilým uprchlíkem pobodaná 22letá sociální pracovnice. Pamatujete si za dobu své praxe podobně závažný případ?

Ne, vražda personálu se nikdy předtím nestala. U dospělých trpících psychickými poruchami se to bohužel občas stává, dokonce i to, že se pohádají a navzájem zabijí…

Nezletilí bez doprovodu mohou mít v domovech zbraně?

Zbraně u sebe samozřejmě mít nesmí. Není však problém sehnat mimo domov například nože. V našem domově před dětmi nože zamykáme.

Změnila tato tragédie nějak pohled Švédů na imigranty podobně, jako se to stalo u části veřejnosti v Německu po silvestrovských útocích v Kolíně?

Našemu domovu vyhrožovali a dále vyhrožují nacisté, děsí zejména děti. Několik azylových center jak pro dospělé, tak děti bylo napadeno nacisty a jinými lidmi, kteří v naší zemi žadatele o azyl nechtějí.

Policejní důstojník, který byl v roce 2014 a 2015 šéfem policistů zajišťujících bezpečnost na festivalu We Are STHLM řekl, že zamlčení sexuálních útoků ze strany afghánských uprchlíků vůči dívkám je jejich bolavým místem. Nemůže se tato dobře míněná opatrnost spíše obrátit proti institucím?

Švédsko má přehnané sklony umlčovat vše negativní o imigraci. Ale v poslední době se to změnilo, zejména právě po diskuzích o tom, co se stalo na festivalu. Tento postoj se objevil z velké části hlavně proto, že masová média a jisté instituce nechtěly pomáhat xenofobní politické straně Švédští demokraté. Důvěra v policii klesla, ale závisí to i na jiných příčinách, např. že nezvládá dostatečně řešit množství zločinů.

 

Obavy nejsou rasismus

 

V oboru pracujete 38 let – to je obrovská zkušenost. Co se za tu dobu změnilo?

Ten rozdíl je veliký. Když jsem se začala věnovat kariéře, moc imigrantů tu nebylo. Tehdy se lidé dívali na imigranty jako na lidi, co přišli s něčím novým a zajímavým, byť se k tomu řadily i negativní věci. Lidé byli zvědaví. Dnes je to drsnější, mnoho se jich rozhodlo, že s imigrací nesouhlasí. Zatvrdili se a nechtějí vidět, že jejich cílovou skupinu tvoří jednotliví lidé. To se samozřejmě netýká všech, především ne těch, kteří si zvolili práci s uprchlíky.

U nás v Česku, kde se přiděluje několik stovek azylů ročně a kde je velmi malé množství muslimů, panuje velký strach z migrantů. Na Slovensku nedávno proběhly volby a vysoko se umístily strany s protiimigrantskou rétorikou. Jaká je atmosféra ve Švédsku?

Těch, co se staví proti uprchlíkům, je bohužel i ve Švédsku více, a bohužel to tak je v hodně evropských zemích. Nejde o žádnou malou lokální antiskupinu, vypadá to spíše tak, že to pociťují všechny země, což je děsivé. Uprchlíkům musíme pomáhat, především těm, co utekli před válkou, ale politici musí také chápat ty, kteří se jich bojí a odvážit se promluvit si s nimi. Jak jsem řekla, ve Švédsku se veškerá kritika imigrace umlčovala a ve výsledku to způsobilo vznik nespokojených politických stran, které spojuji nacionalistické a fašistické myšlenky. To mě opravdu děsí. Ve Švédsku také nemáme od politiků žádný konkrétní plán integrace. Mluví se o tom, jak je důležité naučit se švédsky, získat práci a bydlení, ale co se týče strachu, který zmiňujete, strachu z příchodu jiných náboženství a kultur, na to žádné konkrétní plány nemáme. A věřím tomu, že spousta lidí chce probrat právě tyto otázky. Na imigraci se můžeme dívat jako na velký problém nebo na velkou výzvu. Potkávám se s lidmi, kteří jsou součásti skupiny uprchlíků a rozhodli se, že to budou brát jako velkou výzvu.

Z pohledu ze střední Evropy to vypadá, že Švédsko má naopak ve srovnání s Českem promyšlený plán integrace. Vy teď říkáte, že to tak není. V čem jsou jeho hlavní slabiny?

Promyšlený byl, ale v té době, kdy byl počet uprchlíků zvládnutelný. V poslední době se často dotýkáme např. kvality ubytování pro děti a mládež. Mnoho škol jejich příchod překvapil, nemají či nedostaly potřebné zdroje. Funguje tu organizace, která má dohlížet na činnost v HVB. Až do roku 2015 bylo ve Švédsku asi 450 těchto domovů, od ledna 2016 jich je otevřených asi 700. U těch nově otevřených nikdo neví, zda je nabízené ubytování dobré, či ne. Dříve byly tyto domovy striktně kontrolovány, musely dodržovat přísné zákony a postupy, což už více či méně neplatí. Děti a mládež jsou umisťovany v neověřených domovech, často pak nastává situace, kdy se musí přestěhovat. Což je proti dobré integraci těchto mladých příchozích, protože ta vyžaduje naopak klid a stabilitu.

Když mluvíte o strachu z jiných náboženství a kultur, které současný plán integrace nezohledňuje. Jak to přesně myslíte?

Když švédské úřady mluví o integraci, jde nejčastěji o to, jak se mají uprchlíci zapojit do společnosti. Nemluví se o tom, že se Švédi mohou bát, že jim uprchlíci seberou práci, že mohou mít strach z muslimů a „divných“ kulturních zvyklostí uprchlíků jako polygamie, vražda ze cti, pohled na ženy atd. Tedy nediskutuje se o tom, jak proměnit postoje Švédů. Švédský strach je namísto toho automaticky pokládán za rasismus.

Aktuálně.cz na základě rozhovoru zpracovalo článek o situaci nezletilých migrantů ve Švédsku, který najdete zde.

Ze švédštiny přeložila Lucie Podhorná.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kateřina Čopjaková