Jan Schroth: Do Evropy připlulo v roce 2016 výrazně méně migrantů. Zahynulo jich ale více než loni

Počet migrantů, kteří přišli do Řecka a Itálie, byl za minulý rok o dvě třetiny nižší než za rok 2015. Zatímco tenkrát vstoupil do Evropy dvěma hlavními migračními trasami rekordní milion lidí, hlavně z Blízkého východu a Afriky, za loňský rok to bylo necelých 370 000.

Syrští uprchlíci v Turecku. Foto: Petr Štefan

V průměru to znamenalo zhruba tisíc lidí denně. Podle některých názorů jsou to počty, které může při fungujícím systému a při vzájemné spolupráci půlmiliardová Evropská Unie bez problémů zvládat a migrace je oproti roku předchozímu opět pod kontrolou. Hovořit nadále o evropské migrační krizi může být také paradoxní v globálním kontextu, kdy do Evropské Unie v roce 2016 zamířilo pouze přes půl procenta z více než 65 milionů uprchlíků na celé planetě. Přesto jsou stále silně slyšet názory, které situaci hodnotí dramaticky a varují před pokračující nekontrolovanou invazí.

K hodnocení aktuální situace a trendů na základě dat a nikoli emocí by měla napomoci detailní analýza statistik a srovnání za rok 2015. Hlavními zdroji dat jsou opět Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR), Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Evropská agentura pro řízení operativní spolupráci na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX) a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO). Informace nejen o žadatelích o azyl nebo překročení hranic, ale i dalších formách migrace, vydaných vízech a povolení k pobytu sbírá od členských států také Statistický úřad EU (EUROSTAT).

V rámci široké škály opatření na zefektivnění řízení migrace ze strany evropských i národních institucí se v uplynulých měsících také zpřesnil systém identifikace a registrace přicházejících osob. Stále však není jednoduché se zorientovat mezi daty z různých zdrojů a ve složité terminologii. Především je však třeba rozlišovat mezi počtem těch, kteří byli zaregistrováni při vstupu na evropskou půdu, těmi, kteří požádali o mezinárodní ochranu a mezi těmi, kterým byl azyl nebo doplňková ochrana opravdu udělena. Informace o tom, kolik azylových žádostí bylo vyřízeno a s jakou úspěšností, je možno získat vždy až s určitým zpožděním. A nedokonalá registrace při uprchlické vlně v roce 2015 znamenala, že se čísla později upřesňovala. Proto například Německo až na konci září oznámilo, že žadatelů o azyl bylo v roce 2015 nikoli přes milion, ale 890 000. Někteří byli ve statistikách uvedeni omylem dvakrát. Na nedostatky a potřebu zlepšení systému sběru a sdílení dat poukazuje například aktuální studie  Ann Singleton „Migration and Asylum Data for Policy-making in the European Union: The problem with numbers”.

FRONTEX

Jako první zveřejnil celková čísla za rok 2016 na počátku letošního ledna FRONTEXPodle předběžných odhadů agentury došlo k 503 700 nelegálním přechodům evropských hranic. V předchozím roce 2015 Frontex zaznamenal rekordních 1,83 milionu migrantů a počty tak klesly o více než dvě třetiny. Nejedná se však jen o žadatele o azyl, jak údaj některá média mylně interpretovala, ale o počet nelegálních přechodů vnějších hranic Evropské unie (nikoli pouze Schengenského prostoru) včetně Lichtenštejnska, Norska, Islandu a Švýcarska. Data jsou získávána z 31 zemí v rámci systému FRAN (Frontex Risk Analysis Network).

UNHCR

Lednová zpráva agentury se však primárně věnovala dvěma nejsledovanějším trasám přes Středozemní moře do Řecka a Itálie. Tam byl celkový počet registrovaných migrantů v minulém roce 363 500. Do Řecka dorazilo o téměř 80 procent méně migrantů než v roce 2015. Celkem jich bylo 182 500, přičemž 90 procent jich přišlo za první tři měsíce roku, do uzavření dohody mezi EU a Tureckem o navracení neúspěšných žadatelů o azyl. Do Itálie připlulo podle Frontexu z Afriky 181 000 lidí, což bylo o 30 000 více než loni. A o deset tisíc byl překonán dosavadní rekord z roku 2014.

Protože jsou migranti připlouvající přes Středozemní moře, oproti roku 2015 výrazně úspěšněji registrováni a na místě instituce spolupracují, téměř stejná data jako Frontex uvádí ve své roční zprávě také UNHCR . Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky navíc zveřejnil také data ze Španělska, kam připlulo  6826 osob, oproti 4408 v roce 2015. Co se týká pohlaví a věku imigrantů: loni tvořili muži 57%, ženy 17% a děti 26%. Meziročně tak mírně ubylo dospělých mužů a naopak přibylo dětí a mladistvých.

Ačkoli většina z registrovaných v Řecku nebo Itálii žádá oproti praxi roku 2015 o mezinárodní ochranu, nehovoří zpráva UNHCR výslovně o uprchlících, ale obecně o migrantech. Je předpoklad, že část žádostí bude zamítnuta a žadatelé se zařadí do kategorie tzv. ekonomických migrantů.

EASO

Roční počty žadatelů o azyl v celé Evropské Unii zveřejnila v lednu agentura EASO, která v rámci Early warning and Preparedness System (EPS) sbírá data od členských států a mezinárodních organizací. Podle ní požádalo v EU, Norsku a Švýcarsku o mezinárodní ochranu 1 236 325 osob, což bylo o devět procent méně než 1 349 638 v loni.

Vyšší počty žadatelů o azyl za rok 2016 než jsou počty osob, které podle Frontexu nebo UNHCR překročily hranice EU, jsou způsobeny tím, že řada osob, které přišly do Evropy v rekordním roce 2015, podala žádost z kapacitních či jiných důvodů až v roce následujícím.

Mezi žadateli převažovali občané Sýrie, Afghánistánu, Iráku, Nigérie a několika dalších afrických zemí. Ovšem oproti uprchlíkům registrovaným pouze v Itálii a Řecku, byly v rámci celé EU významněji zastoupeni také občané Pákistánu, Íránu, Albánie, Srbska, Ruska, Ukrajiny či Turecka.

IOM

Podle IOM, která primárně sleduje tzv. středomořskou (vedle Řecka a Itálie i Španělsko a Maltu) a balkánskou cestu, přišlo za dvanáct měsíců loňského roku do EU 387 487 migrantů, z toho 363 348 po moři a 24 139 po zemi (především přes turecko-řeckou nebo turecko-bulharskou hranici). Mise IOM v jednotlivých zemích čerpají v rámci Early Warning Information Sharing Network data, která se mírně liší od odhadů Frontexu, primárně od orgánů jednotlivých zemí a humanitárních organizací.

Podle IOM registrovala Itálie od ledna do prosince 181 463 migrantů. Ve srovnání s rokem 2015, kdy přijelo 153 842 migrantů, to představuje 17% nárůst, ve srovnání s rokem 2014 pak nárůst o 6%. Naopak Řecko zaznamenalo 80% pokles v počtech příjezdů, kdy v roce 2016 přijelo celkem 173 561 migrantů, zatímco v roce 2015 jich bylo 853 650.

IOM také zveřejňuje v rámci projektu Missing Migrants počty migrantů, kteří při cestě zahynuli. A ty byly bohužel ve Středozemním moři přes celkově nižší počet migrantů rekordní. Zahynulo 5079 lidí oproti 3777 v roce předchozím. Většině obětí se stala osudnou cesta do Itálie, počet mrtvých v Egejském moři naopak klesl ze 799 v roce 2015 na 441. Negativní roli sehrálo především několik velkých havárií na cestě z Afriky a také stále riskantnější modus operandi převaděčských gangů v Libyi, které se snaží vydělat, dokud to ještě jde. Jsou si vědomi, že Evropská Unie a Itálie se budou snažit dostat situaci na pobřeží Libye co nejdříve pod kontrolu a rozbíhají se rozvojové, humanitární a informační projekty v dalších afrických zemích, odkud utíká nejvíce lidí.

 

IOM : Srovnání počtu příjezdů a úmrtí ve Středozemním moři

IOM: Srovnání počtu příjezdů do Řecka a Itálie v letech 2014 – 2016

Jak ukazuje graf níže, k výraznému snížení počtů došlo od uzavření dohody mezi EU a Tureckem. Od března na řecké ostrovy v průměru denně připlulo kolem 80 lidí, oproti tisícům v předchozích měsících. Celkové číslo odpovídá zhruba jednomu tisíci migrantů, kteří připluli do Řecka nebo Itálie v každém dni loňského roku.

 

Průměrný měsíční počet migrantů zachycených v Řecku a Itálii v roce 2016

zdroj: IOM

Jak je vidět na grafech IOM níže, oproti předchozímu roku přišlo v roce 2016 do Evropy celkově méně uprchlíků z Asie a naopak se zvýšil počet Afričanů, kteří ke konci roku tvořili již vice než 50 procent. Ovšem rozdílné jsou statistiky u dvou hlavních cílových zemí. Do Řecka přišlo nejvíce Syřanů (45 %), Afghánců (24 %) a Iráčanů (15 %), zatímco do Itálie nejvíce Nigerijců (20 %), Eritrejců (11 %), Gambijců ( 7%). Itálie celkově zaznamenala mnohem širší škálu zemí. Nenaplnily se ale varovné scénáře, že by riskantní trasu z Afriky začali využívat po uzavření trasy z Turecka na řecké ostrovy výrazněji Syřané, Iráčané a další migranti z Asie. Využívali ji statisticky dokonce méně než v minulých letech, kdy část Syřanů vyplouvala z Egypta. Jedinou významnější neafrickou skupinou byli Bangladéšané v počtu několika tisíc.Vzhledem k tomu, že Afrika má 1,3 miliardy obyvatel, znamená 180 000 migrantů z tohoto kontinentu počty v řádu promile a není pravdou, že by se na cestu do Evropy chystal celý kontinent, jak z některých zpráv zaznívá. Lze to ilustrovat například na Nigérii, jejíž obyvatelé tvořili loni největší skupinu migrantů z Afriky. Bylo jich necelých 40 tisíc, což je v poměru k téměř 200 milionům obyvatel nejlidnatější země kontinentu a sedmé nejlidnatější země planety zanedbatelné číslo.Podle UNHCR polovina uprchlíků na světě pochází pouze z deseti zemí. Pokud by se tedy podařilo zajistit bezpečí lidem v zemích jako je Sýrie, Afghánistán nebo Somálsko, počty by se zásadně snížily.

Migranti v Itálii a Řecku v roce 2016 podle národnosti

zdroj: IOM

Migranti v Itálii a Řecku podle národnosti

zdroj: IOM

IOM rovněž zveřejnila statistiky z dalších tranzitních zemí, přes které v roce 2016 přecházeli migranti především z Řecka dále do Rakouska, Německa a Skandinávie. Makedonie zaregistrovala celkem 89 771 migrantů a uprchlíků. Bulharské úřady zachytily na hranicích nebo na území 18 802 migrantů, slovinské pak 99 187. Maďarsko evidovalo celkem 19 221 migrantů a uprchlíků, což byl stejně jako u dalších zemí dramatický pokles. Pouze malá část z výše uvedených počtů požádala v uvedených zemích o mezinárodní ochranu. Většina nadále věřila, že se jí dříve či později podaří dostat se do některé ze západoevropských zemí, kde mají podle svého mínění lepší perspektivu.

I v hlavních cílových zemích počet žadatelů o mezinárodní ochranu výrazně meziročně klesl. Zatímco v roce 2015 požádalo o ochranu v Německu na 890 tisíc lidí, v uplynulém roce tak učinilo pouze 280 tisíc. V Rakousku počet klesl o polovinu z 90 000 na 42 073. Ještě výraznější pokles o 80 % na 30 000 žadatelů zaznamenalo Švédsko.

Nárůst naopak zaznamenala vzhledem k rekordnímu počtu lidí, kteří připluli z Afriky, Itálie. Ne všichni z 180 000 afrických migrantů požádali o mezinárodní ochranu a spolu s dalšími přistěhovalci, například Ukrajinci bylo žádostí 123 000. V roce 2015 to bylo 84 000. Ačkoli má Itálie přes 60 milionů obyvatel a azylanti tak představují pouze 1,4 % populace, může to pro zemi znamenat dlouhodobě značnou zátěž. Na konci loňského roku  italská vláda opět volala po větší pomoci od ostatních zemí Unie s argumentem, že v ubytovacích centrech žije nyní kolem 175 tisíc žadatelů o azyl a vláda má lůžka pro 200 tisíc osob. Členské státy EU odhlasovaly, že z Itálie přemístí do jiných unijních zemí 40 tisíc žadatelů o azyl, ale v loňském roce odešlo pouze  2654 migrantů.

Podobně složitá je situace v jedenáctimilionovém Řecku, kam sice začalo připlouvat výrazně méně lidí, ale země se potýká s řešením situace těch, kteří zde uvízli po uzavření makedonské hranice. Na konci roku jich bylo téměř 70 tisíc. Oproti předchozím rokům se stále zvyšuje počet uprchlíků, kteří žádají o azyl již v Řecku a nesnaží se tak učinit až v další cílové zemi. Počet žadatelů o azyl tak dosáhl za loňský rok téměř 50 000, když v roce předchozím to bylo pouze 11 300. V rámci přesídlení odjelo za loňský rok z Řecka do jiných členských států pouze 7200 osob ze slíbených 66 400, z toho dvanáct do České republiky.

Sečteno a podtrženo

Z globálního pohledu přitom do Evropy v roce 2016 zamířilo pouze přes půl procenta z více než 65 milionů uprchlíků na celé planetě. Většina potřebných hledá bezpečí v nejbližším místě svého původního domova a přes 40 milionů z uprchlíků ani neopustí svou zemí, ale jsou tzv. vnitřně vysídlenými osobami. Pokud by přitom byla brána Evropská Unie jako jeden celek, který má přes půl miliardy obyvatel, představoval milion uprchlíků v roce 2015 přibližně 0,2 % obyvatel EU a loňský přírůstek jen necelou desetinu procenta. Jeden žadatel připadá na více než tisíc občanů unie.

Do EU neproudí migranti pouze jako žadatelé o mezinárodní ochranu, ale především jinými formami. Podle dat EUROSTATU v roce 2015 získalo v EU některý z typů povolení k pobytu (nezahrnuje turismus a krátkodobé pobyty) přes 2,6 milionu cizinců z tzv. třetích, tedy nečlenských zemí. Úspěšní žadatelé o mezinárodní ochranu z toho činili zhruba 20 procent.  Za rok 2016 zatím statistický úřad EU čísla vydaných povolení k pobytu nezveřejnil, ale poměr žadatelů o mezinárodní ochranu bude oproti jiným formám legální migrace nižší.

Zásadní roli bude hrát úspěšnost podaných žádostí. Členské státy loni rozhodly v 1 130 110 případech. Podle EASO bylo v průměru úspěšných 57 % žádostí o mezinárodní ochranu, což bylo o 15 procent více než v roce 2015. Zatímco Syřané měli úspěšnost 98 % a Eritrejci 92 %, alespoň poloviční úspěšnost měli žadatelé z Iráku a Iránu, u ostatních národnostní převažovala negativní rozhodnutí a na azyl nebo alespoň doplňkovou ochranu nedosáhli téměř žádní žadatelé z Kosova, Srbska nebo Albánie. Je tedy předpoklad, že zatímco přes půl milionu uznaných uprchlíků bude moci v EU zůstat, necelý půl milión by se měl vrátit do zemí původu, pokud jim některý stát neumožní získat jiný druh pobytu. Navracení neúspěšných žadatelů je jednou z priorit EU.

Perspektiva na příští rok

S přelomem roku se opět začaly objevovat odhady počtů migrantů a uprchlíků v příštích letech. Dle projekce UNHCR Regional Refugee and Migrant Response Plan for Europe 2017 dorazí v roce 2017 přes Středozemí do Evropy přibližně 252 tisíc migrantů (Řecko: 40 tis.; Itálie: 190 tis; Španělsko: 22 tis.). Vzhledem k tomu, že na rok 2016 agentura odhadovala milion uprchlíků a podobně nadhodnocené byly další odhady (například spolkový úřad BAMF odhadoval další půl milion do Německa), je třeba brát predikce vzhledem k množství faktorů a aktérů opět s velkou rezervou. Možnostem odhadů migračních toků se věnuje studie Globálního centra pro analýzu migračních dat (Global Migration Data Analysis Centre – GMDAC), které založila IOM v roce 2015. Její autoři konstatují, že přes veškeré pokusy nebyly snahy o přesnější odhady migrace celosvětově až na výjimky úspěšné. Lze to srovnat s pokusy migraci plně kontrovat nebo zcela zastavit, o jejichž marnosti hovoří i historické zkušenosti.

Platí, že se budou nadále objevovat katastrofické scénáře a opakovat výroky o „exodu nelegálních imigrantů do Evropy“. Přitom se v reakci na uprchlickou vlnu v roce 2015 podařilo nastavit systém, kdy jsou příchozí až na výjimky registrováni, jsou jim odebírány otisky prstů a zefektivňují se azylové procedury i návratové programy. Přesto se stále objevují hlasy volající po obnově střežených státních hranic jednotlivých zemí.

Ty se objevují opakovaně i v České republice, ačkoli se nám tzv. uprchlická krize stále vyhýbá obloukem a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v budoucnu změnit. O azyl v Česku v loňském roce požádalo 1475 cizinců, což bylo o 50 méně než v roce 2015. Nejčastěji chtěli azyl získat občané Ukrajiny, kteří podali 506 žádostí. Přitom cizinců obecně v ČR od ekonomické krize přibývá a na konci roku dosáhl jejich počet půl miliónu, tedy necelých 5 procent. Tři čtvrtiny z nich však tvoří Ukrajinci, Slováci, Rusové, Němci a Poláci. Jedinou větší komunitou z jiného kulturního prostředí jsou Vietnamci. Česká společnost je tak stále velmi homogenní, většině populace chybí osobní kontakt s lidmi z jiných kultur a náboženství. Což je jednou hlavních příčin převažujících negativních postojů k migraci obecně.

V rámci celé Evropy přitom přes veškeré problémy stále existuje poměrně vysoká šance na to, aby i tzv. uprchlická krize, podobně jako krize jiné, vyvolala katarzi, která vyústí v pozitivní řešení. Kdy v jejím důsledku dojde k nastavení efektivního migračního systému Evropské Unie, který bude mimo jiné minimalizovat bezpečnostní rizika, ze kterých má veřejnost největší obavy. Evropa by tam měla být připravena na potenciální další migrační vlny. Ty mohou nastat v delším čase v důsledku klimatických změn, nedostatku vody a potravin ve spojení s populačním růstem v některých částech Afriky a Blízkého a Středního východu. Platí přitom, že tzv. environmentální uprchlíci nemají podle Ženevské konvence na azyl nárok.

Nyní přichází čas důsledné integrace. Lze se poučit z předchozích desetiletí, kdy některé státy neměly efektivní integrační politiku a dnes mnohými kritizované neziskové organizace s integrací pomáhají. Úřady některých zemí mylně předpokládaly, že se všichni cizinci integrují automaticky a i v dalších generacích budou vděčni za možnost žít lépe než v zemi, odkud přišli jejich rodiče a prarodiče. Platí přitom, že úspěšná integrace není podmíněna náboženstvím, ale záleží na individuální vůli a motivaci.