Jan Schroth: Úskalí migračních statistik

Ačkoliv plní tzv. uprchlická krize denně média a je předmětem evropských summitů a analýz, čísla z různých zdrojů o tom, kolik přesně lidí do Evropy přichází, se liší. A podobně, jako se loni neustále měnily odhady počtu příchozích, nedokáže nikdo kvalifikovaně odhadnout ani počty pro rok letošní.

2_JanKundrat.comMigranti čekají až se otevře chorvatská hranice (foto: Jan Kundrát).

 

Publikovaná data většinou pocházejí ze čtyř hlavních zdrojů. Z Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN (UNHCR), z Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), z Evropské agentury pro řízení operativní spolupráci na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX) a ze dvou institucí Evropské unie. Jednak prostřednictvím Statistického úřadu EU (EUROSTAT) a také z Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO). Přestože statistiky těchto organizací byly médii většinou publikovány jako počty uprchlíků přicházejících do Evropy, při bližším pohledu se jedná o různé typy dat, zachycující rozdílné toky.

Žadatelé vs žádosti

S nejvyšším číslem se za loňský rok můžeme setkat u Frontexu – 1,83 milionu. Nejedná se však o žadatele o azyl, jak tento údaj některá média mylně interpretovala, ale o počet nelegálních přechodů vnějších hranic Evropské unie (nikoli pouze Schengenského prostoru) včetně Lichtenštejnska, Norska, Islandu a Švýcarska. Data jsou získávána ze 31 zemí v rámci systému FRAN (Frontex Risk Analysis Network), zahrnujícího i migranty přicházející severní a východní cestou, mimo jiné z Ukrajiny nebo přes Černé moře.

Pokud jde o počty zachycených přechodů hranic do Itálie a Řecka, Frontex je odhadl na 1, 4 milionu. Frontex však přiznává, že v jeho číslech mohou být některé osoby počítány opakovaně, nejdříve například na hranici Řecka a potom při překročení hranic Maďarska nebo Chorvatska.

V datech publikovaných UNHCR je rovněž třeba rozlišovat dvě skupiny. Jednak počet registrovaných žádostí o mezinárodní ochranu a jednak počet samotných žadatelů. Tato čísla se liší z důvodu opakovaných žádostí části migrantů. Celkový počet žádostí o azyl v Evropě v roce 2015 je podle UNHCR na úrovni 1,62 milionu. Po odečtení žádostí v tranzitních zemí na tzv. balkánské cestě, je celkové číslo žadatelů v EU zemích plus Švýcarsku, Norsku a na Islandu 1 131 249 osob. UNHCR rovněž vydává počty migrantů, kteří byli zachyceni po připlutí do Itálie nebo Řecka. Za rok 2015 to bylo 1 015 078 osob.

EUROSTAT, který získává data od příslušných ministerstev členských zemí, do konce ledna oficiálně zveřejnil pouze statistiky do konce listopadu loňského roku. Podle nich bylo v EU podáno 1,23 milionu azylových žádostí. Celoroční statistiky však již zveřejnila agentura EASO, která v rámci Early warning and Preparedness System (EPS) sbírá data od členských států a mezinárodních organizací. Podle ní požádalo v EU, Norsku a Švýcarsku o mezinárodní ochranu 1 349 638 lidí.

Podle IOM, která sleduje pouze tzv. středomořskou (vedle Řecka a Itálie i Španělsko a Maltu) a balkánskou cestu, přišlo do EU 1 084 625 osob. IOM mise v jednotlivých zemích čerpají v rámci Early Warning Information Sharing Network data primárně od orgánů jednotlivých zemí a humanitárních organizací.

Zajímavá a důležitá jsou rovněž data z Německa, které je hlavní cílovou zemí. Na počátku letošního ledna tamní ministerstvo vnitra oznámilo, že byl zaregistrován milion běženců. I v kontextu s výše uvedenými čísly je zřejmé, že se nejedná o počet reálně podaných žádostí. Skutečností je, že se v registračním systému EASY, spravovaným Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky (BAMF), objevilo 1,092 milionu osob. I sám úřad připouští, že se v systému mohou být duplikace, může obsahovat i migranty, kteří pouze prošli přes Německo a podali žádost o azyl již v jiné zemi nebo do Evropy přišli na konci roku 2014, ale v Německu byli zaregistrováni až později.

Polovina zaregistrovaných uprchlíků v roce 2015 pocházela ze Sýrie, pětina z Afghánistánu a necelá desetina z Iráku. Podle dat IOM bylo mezi milionem registrovaných uprchlíků za loňský rok v rámci EU necelých 40 % žen a dětí. Muži tedy měli převahu, ale nikoli dramatickou. Jinak je tomu mezi dětmi a mladistvými, kterých je mezi migranty asi pětina a často přicházejí bez rodičů. Zde měli chlapci až devadesátiprocentní převahu. S koncem roku a na začátku roku 2016 se přitom podle statistik poměr mužů snižoval ve prospěch žen a dětí.

Rekordní počty v kontextu

Ačkoli se výše uvedené zdroje přesně neshodují, bude zhruba jeden milion imigrantů, kteří přišli v loni do EU především přes Středozemní moře, pravděpodobně velmi blízko realitě. Důležité bude, kolik z podaných žádostí o mezinárodní ochranu bude vyřízeno kladně. Například v roce 2014 byla v rámci celé EU úspěšná necelá polovina žádostí (45%) a nějakou formu ochrany tak získalo přes 180 000 osob. Podle dat EUROSTATU platila podobná úspěšnost, tedy 48%, i za první tři čtvrtletí roku 2015. Důvodem je, že zatímco Syřané, Iráčané nebo Eritrejci mají úspěšnost přes 90 %, na mezinárodní ochranu nedosáhnout téměř žádní žadatelé z Kosova nebo Albánie. Je tedy předpoklad, že zatímco půl milionu uznaných uprchlíků bude moci v EU zůstat, zhruba stejně velký počet by se měl vrátit do zemí původu, pokud jim některý stát neumožní získat jiný druh pobytu, například za účelem zaměstnání nebo studia. V posledních letech se členským zemím EU podařilo do zemí původu vracet především v rámci tzv. readmisních dohod zhruba 40 % z těch, kteří ochranu nezískali. Je pochopitelné, že zvýšení tohoto podílu je nyní jednou z hlavních priorit Unie i jednotlivých zemí.

Loňský rok byl pro Evropu, co se týče počtu žádostí rekordní, i když podobný nápor zažily některé státy také na počátku 90. let minulého století v době rozpadu Jugoslávie. V roce 1992 zažádalo v EU o azyl 672 000 lidí. Unie však tehdy měla pouze 15 členů. A pokud by se přičetly žádosti i v dalších třinácti dnes členských zemích, tedy včetně například Švédska (84 000 žádostí), Rakouska (25 000), číslo by se blížilo k loňskému milionu.

V 90. letech přicházelo do dnešních členských zemí EU několik set tisíc uprchlíků ročně. Trend pokračoval ještě na počátku nového tisíciletí (424 tisíc žádostí v roce 2001), v dalších letech se pohybovaly počty mezi 200 až 300 tisíci. Výrazně začaly opět narůstat od roku 2013 (431 000) na 626 000 v roce 2014.

Z hlediska aktuální diskuse je zajímavé, že hlavním cílem uprchlíků bylo i v minulosti Německo. V roce 1992 mířilo do Německa 438 000 žadatelů o azyl, tedy 70 % ze všech žadatelů v rámci tehdejší EU. Společně s roky 1990 a 1991 přesáhl celkový počet 900 000 uprchlíků. Vedle uprchlíků z Balkánu a Turků se integrovalo také několik milionů tzv. etnických Němců ze zemí bývalého SSSR nebo Rumunska. Včetně legální migrace tak v první polovině devadesátých let do Německa ročně přišlo každý rok 1,5 milionu lidí. Podobně i v posledních letech je Německo nejatraktivnější zemí, když vedle přijímání azylových žádostí vydává každoročně přes milion víz za různými účely. Počet cizinců, pokud nepočítáme přistěhovalce z jiných EU států, se blíží 5 %, což je však jen o 1 % nad průměrem celé Unie.

 

12666413_10206834684118203_1872605143_n

Podobně jako v případě Německa je vhodné se podívat na aktuální uprchlickou krizi v kontextu další migrace do Evropy. Do EU přicházejí dlouhodobě ročně více než dva miliony migrantů – například v roce 2010 bylo vydáno 2,47 milionu povolení k pobytu, v roce 2013 to bylo 2,35 milionu.

Ve stejném roce získalo občanství některého státu Unie přes 870 tisíc lidí. Jednalo se nejvíce o migranty původem z Maroka (8%), kteří získali především španělské občanství, dále z Indie, Turecka a Kolumbie (všechny tři skupiny zhruba po 5 %).

Milion žadatelů o azyl, který přišel v loňském roce, odpovídá pouze dvěma desetinám procenta obyvatel více než půlmiliardové EU. Jeden uprchlík tak připadá na přibližně 500 Evropanů. Problémem je, že většina z nich míří do několika zemí, především do Německa. Ačkoli jde o nejsilnější ekonomiku s 85 miliony obyvatel, poměr necelých 100 obyvatel na jednoho žadatele o azyl již znamená výrazně vyšší zátěž.

Odhady nebo spekulace?

S koncem loňského roku se začaly objevovat otázky na odhady počtu imigrantů na rok následující. Vzhledem k tomu, kolik faktorů bude migraci nadále ovlivňovat, jsou však takové odhady velmi teoretické. Bude záležet především na situaci v Sýrii, Iráku a Afghánistánu, stejně jako v tranzitním Turecku a Libyi. Objevit se může i nová uprchlická vlna například z Ukrajiny. Zásadní bude politika států EU, fungování registrace a tzv. hotspotů, lepší ochrana vnějších hranic, boj proti převaděčským sítím a urychlení jak azylových řízení, tak počtu deportací těch, kteří na azyl nedosáhnou. Dále bude záležet na preventivních opatřeních, tedy humanitární a rozvojové pomoci pro země původu a tranzitu.

Stejně jako se pro rok 2015 se objevovala čísla výrazně vyšší než konečný zhruba milion migrantů, je tomu i s odhady na letošek. Je smutnou skutečností, že podle UNHCR loni globálně počet lidí, kteří mohou být považováni dle Ženevských konvencí za uprchlíky, překročil 60 milionů. Tedy nejvyšší číslo od druhé světové války. Nicméně není pravděpodobné, že by se v příštích měsících významná část z nich rozhodla k migraci do Evropy. Na to reálně nemají prostředky a i v současnosti (stejně jako v minulosti) platí, že přes 90 % uprchlíků odchází pouze do nejbližšího možného bezpečného místa, země. Evropská unie navíc stále intenzivněji vysílá signály o tom, že její kapacity jsou omezené a bude se bránit.

Za organizaci, jejíž odhady by měly být co nejpřesnější, může být považována UNHCR. Tento úřad OSN pracuje jak v zemích původu, tak tranzitu a i v zemích cílových, a co nejpřesnější data jsou pro ni zásadní z toho důvodu, aby včas dokázala alokovat dostatečné prostředky pro asistenci vysídleným osobám.

Pravdou je, že ani UNHCR se loni nepodařilo konečný milion lidí, kteří se na cestu nakonec vydali, včas odhadnout. Ještě na počátku září předpokládala, že do konce roku přijde 400 000 lidí a 450 000 v roce 2016. Vzhledem k nečekaně vysoké dynamice nárůstu migrace z Turecka do Řecka (v první polovině roku většina uprchlíků přicházela do Itálie) však na konci stejného měsíce zvýšil odhad na 850 000. Ani toto číslo ale nebylo konečné.

DSC_0356Jen za prvních 20 říjnových dní loni vstoupilo do Srbska 100 000 migrantů (foto: Jan Pejřil).

Na letošní rok zatím UNHCR dle zprávy z počátku ledna odhaduje, že v roce 2016 přijde do Evropy další milion uprchlíků. Frontex a IOM se odhadům vyhýbají a poukazují na potřebu zefektivnění výše uvedených opatření a politik, tak aby byla EU na případné další tlaky připravena lépe než loni. Podobné odhady jako UNHCR vydala v listopadu Evropské komise, když konstatovala, že se Unie musí připravit na možný příchod až tří milionů uprchlíků v letech 2015 až 2017. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) předpokládá, že do Německa může v roce 2016 směřovat další půlmilion lidí.

Právě v Německu, stejně jako v Rakousku nebo Švédsku sílí tlaky na stanovení horních limitů pro počty přijímaných uprchlíků pro následující roky. Zatím však není zřejmé, jak by taková opatření vypadala v praxi a co by se stalo s novými žadateli o azyl po naplnění daných limitů.

Podobně složité je to se snížením nebo úplným zastavením počtu přicházejících uprchlíků. Otázkou, kterou zatím řádně nezodpověděl nikdo z kritiků imigrace, zůstává, jak toho dosáhnout a nadále dodržovat závazky mezinárodního práva, ke kterým se většina civilizovaných zemí zavázala v reakci na tragické události před 2. světovou válkou a v jejím průběhu.

I pokud by se teoreticky podařilo hermeticky uzavřít vnější hranice EU, nemusí to vůbec znamenat, že automaticky klesne počet uprchlíků. Podle pravidel by měl na hranici daného státu každý nadále dostat možnost, aby byla posouzena jeho žádost o ochranu. Stejně jako tuto možnost dostali v minulosti stovky tisíců Čechů. A ačkoli se to nyní zdá iluzorní, mohou jí další opět v budoucnosti potřebovat.

Evropské státy by měly urychleně najít, odsouhlasit a společně realizovat taková řešení, která pomohou snížit počty potenciálních uprchlíků ještě v zemích původu a dostanou migrační toky na vnější hranici pod kontrolu. Současně intenzivně pracovat s lidmi, kteří již do Evropy přišli. Je přitom třeba dostat do souladu bezpečnostní zájmy a humanitární závazky plynoucí především z Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků.