Tým Faktus: Pět kroků Norberta Hofera ke krajní pravici

Prezident Miloš Zeman přijal na Pražském hradě kandidáta na rakouskou hlavu státu Norberta Hofera. Místopředseda rakouských Svobodných je kontroverzní především svými pravicovými postoji koketujícími s extremismem. Jak moc napravo vlastně Hofer je? Tuto otázku si nedávno položil také německý deník Süddeutsche Zeitung.

2014_norbert_hofer_15593676298

Norbert Hofer, který se možná letos v zimě staně rakouským prezidentem.

Po anulování rakouských prezidentských voleb, ve kterých vyhrál Hoferův protikandidát Alexander Van der Bellen ze Zelených, je zpět mnoho otázek. Dlouholetý místopředseda FPÖ Hofer, je prvním „z modrých“, který má reálnou šanci letos před Vánoci vyhrát volby. Paradoxně působí podle novináře Olivera Das Gupty na konzervativní voliče jako umírněný a tedy i přijatelný představitel FPÖ, zdání však klame.

Přijal všeněmecké symboly

Ještě před prezidentskou kampaní provokoval Hofer a jeho kolegové nošením symbolu modré chrpy v klopě přímo na půdě Parlamentu. Chrpa odkazuje do dob rakouské monarchie, kdy byla symbolem všeněmeckého hnutí, a dodnes je značně problematická. Rytíř Georga von Schönerer, vůdce Všeněmců, vybral tuto květinu s odkazem na prvního německého císaře Viléma. Schönerer usiloval o připojení německy mluvící části Rakouska-Uherska k Německu.

Je pochopitelné, že dnes už chrpu v klopě nosí spíše výjiměčně. Všeněmci se totiž nevymezovali „pouze“ proti Židům, ale nenáviděli i katolickou církev, a to by jeho konzervativním voličům nemuselo být po chuti. Stejně tak všeněmecké odmítání rakouské suverenity.

„Mladý Adolf Hitler si vzal mimochodem Schönerera za vzor, právě pro jeho velkoněmecké smýšlení a antisemitismus.  Z tohoto důvodu byla chrpa do roku 1938 i poznávacím znamením nacistů, jejichž hnutí bylo v tehdejším Rakousku ilegální.  Po „anšlusu“ Rakouska byl příznivec chrpy Schönerer slaven jako zakladatel a šiřitel Velkoněmecké říše,“ píše Gupta ve své analýze pro Süddeutsche Zeitung.

Poradci vyrostlí z neonacistického hnutí

Na rozdíl od mnoha svých stranických kolegů nebyl Hofer ve svém mládí součástí neonacistického hnutí. Ovšem přinejmenším dvě osoby, které se dříve na neonacistické scéně pohybovaly, patří k jeho důvěrníkům. „Je to René Schimanek, který vede Hoferovu parlamentní kancelář. Jak zjistil rakouský týdeník Falter, účastnil se Schimanek koncem 80. let branných her a pochodoval v uniformě s obuškem. A s ním: Gottfried Küssel, známý neonacista a popírač holokaustu,“ pokračuje Gupta.

walter_nowotny_gedenken_9-11-2008

Gottfried Küssel, poradce Hofera, známý neonacista a popírač holokaustu.

Také předseda FPÖ Heinz-Christian Strache, kterému bez nadsázky vděčí Hofer za politickou kariéru, má ve své minulosti nitky vedoucí k neonacistickému hnutí. „Strache byl do 90. let pevnou součástí neonacistického hnutí. Účastnil se mj. obranných cvičení a měl být svého času přítomen vtrhnutí do synagogy v Německu,“ dodává Gupta.

 

Heinz-Christian Strache (FPÖ)

Heinz-Christian Strache, předseda FPÖ, který učinil Hofera Hoferem.

Ideologicky by mezi Hoferem a Strachem neprošla ani myš. A loajalita jednoho ke druhému se zdá být nekonečná: předseda FPÖ učinil Hofera svým zástupcem a dopomohl mu k prezidentské kandidatuře.

Spojka k německým pravicovým extremistům

Ještě v roce 2008 šéf FPÖ Strache popíral, že by jeho strana vedla rozhovory se zástupci německé NPD (Národnědemokratická strana Německa).  Už o tři roky později ale Hofer dal rozhovor časopisu „Tady a teď“, které je NPD blízké. Navíc společně se dvěma aktivními členy této strany. Neodmítnul ani rozhovor pro on-line médium „Zuerst!“ (Napřed!) vedené Manuelem Ochsenreiterem, který v roce 2014 vystoupil se svým příspěvkem „o Izraelské lobby v Německu“ na konferenci popíračů holokaustu v Teheránu. „Otázky Süddeutsche Zeitung k možným kontaktům s NPD nechal Hofer nezodpovězené. Zato poskytl rozhovor online krajně pravicovému německému médiu, a to uprostřed volební kampaně,“ připomíná Gupta.

Revizionistické požadavky

FPÖ vyslovuje opakovaně návrhy směřující k vyvázání Jižního Tyrolska z Itálie, a činí tak i během prezidentské kampaně. Tento region postoupilo Rakousko po první světové válce Itálii jako vítězné mocnosti. Po počátečních represích (zejména za časů Mussoliniho fašistické vlády) si jižní Tyrolané užívají široké autonomie a po připojení k Rakousku touží jen malá skupina lidí.

„V současnosti je situace Jižního Tyrolska, vzhledem k členství Rakouska a Itálie v EU, obzvláště komfortní, protože tento kraj si může ponechat většinu příjmů z daní – tedy jinak, než by tomu bylo v případě, že by zůstalo součástí Rakouska,“ poznamenává Gupta. Hofer to však ve svém projevu v italském Meranu viděl úplně jinak:  „Jižní Tyrolsko je neoddělitelné od své vlasti. My máme výdrž. A proto i náš čas přijde, milí kamarádi.“

Ideologické ukotvení

Hofer se výrazně podílel na sestavování stranického programu FPÖ. Veřejně neváhal zdůraznit, které zdroje ho obzvláště inspirovaly: program Verband der Unabhängigen (Svaz Nezávislých) z roku 1949. Přitom se jedná o hnutí, které se v roce 1955 spojilo v FPÖ se stranou Freiheitspartei někdejšího generála SS Antona Reinthallera. Tento starý nacista byl nejprve předsedou strany. Jeho přímým následovníkem byl také veterán SS.

anton_reinthaller

Inspirace pro Hofera: generál SS Anton Reinthaller.

Inspirace pro Hofera: generál SS Anton Reinthaller.

Hofer je jednoznačně zodpovědný za to, že se ve stranickém programu nacházejí proněmecké pasáže. Formulaci, kterou Jörg Haider na konci 90. let nechal z programu vyškrtnout, aby strana byla koaliceschopná: Rakousko patří k „německému národnímu, jazykovému a kulturnímu společenství“, vrátil zpět. Hoferův buršácký spolek Marko Germania odmítá rakouský národ ve svém spisu z roku 1944 jako „dějinám vzpírající se fikci“, která byla po druhé světové válce „pevně vsazena do mozku Rakušanů“.

Všeněmecký relikt umenšuje Rakousko do pouhé části německého národního společenství; jejím cílem je, aby Rakousko nebylo samostatným národem. „Ve volebním boji Hofer tomuto dojmu protiřečil. Byl by to přece jenom divný obrázek, kdyby strana, která se na všech předvolebních akcích zahaluje do červeno-bílo-červené, neuznávala zemi, ztělesněnou těmito barvami, jako samostatný národ,“ uzavírá Gupta.

Ve světle Hoferovy slabosti pro všeněmectví i jeho slova: „Jsem skrz naskrz Svobodným. Nechci se přetvařovat,“ vyznívají jinak.